Kostel sv. Michala

Na nejvyšším skalnatém místě vnitřní části města Olomouce je postaven farní kostel sv. Michaela archanděla. Díky svému umístění tvoří jednu z nejvýraznějších dominant města a jeden z nejcharakterističtějších objektů městského panoramatu. Jeho dlouhá historie je spojena s dominikánským řádem. Za vůbec první bezpečnou zprávu o existenci dominikánského konventu v Olomouci můžeme považovat list papeže Řehoře IV. z roku 1234, určený převorovi a bratřím kazatelům v městě Olomouci. O tři roky později týž papež vyhlašuje odpustky každému, kdo po přijetí svátostí přispěje na výstavbu kostela a kláštera. Předpokládá se dokončení kostela v 60 letech 13. století.

Na místě tohoto kostela, značně poškozeného za švédských válek byl od roku 1676 budován nový kostel barokní. Autorem projektu byl Giovanni Pietro Tencalla, císařský architekt a inženýr ve Vídni. Tento známý architekt, původem z Bisanne v dnešním Švýcarsku, projektoval také přestavbu Kroměřížského zámku, přestavbu Klášterního Hradiska, poutní kostel sv. Anny ve Staré Vodě. Přestavba svatomichalského kostela v duchu ranného baroka se stala nejvýznamnější stavební akcí 2. poloviny 17. století v Olomouci.

Délka kostela je 59 m, šířka 20 m. Tři kopule zvěstují tajemství Nejsvětější Trojice. Celková výška střední kopule je 37 m, výška bočních kopulí je 28 m. Fresky v kopulích jsou od Matouše E. Pizka. Nad střední kopulí se vznáší osmiboká lucerna uprostřed s holubicí, znázorňující Ducha svatého. Pod ní jsou v osmi polích fresky znázorňující: Zvěstování Panny Marie, Klanění pastýřů Ježíškovi, Tři králové v Betlémě, Dvanáctiletý Ježíš v chrámě, Křest Pána Ježíše, Vzkříšení Ježíše a Kristus Král na trůnu (původní fresky od Ferdinanda Nabotha). Mezi okny východní stěny kopule se nachází trofejemi opatřený erb Jiřího Fuchse z Kautenberku - olomouckého pevnostního velitele, který v roce 1676 přispěl na výstavbu kostela.

Ve spodní části všech tří kopulí jsou rovněž freskové obrazy. Pod střední kopulí jsou znázorněni čtyři církevní učitelé, pod kopulí Boha Otce jsou archandělé - Rafael, Gabriel s Pannou Marií a Anděl Strážný. Pod kopulí Boha Syna čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš, Jan.

Nad vstupním portálem je deska připomínající zásluhu olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana o úpravy exteriéru kostela v roce 1829. Letopočty 1707 a 1829 jsou vyjádřeny chronogramem. Při této úpravě byly do výklenků po stranách vchodu umístěny pískovcové sochy Spasitele a Panny Marie, které zhotovil olomoucký sochař Ondřej Zahner a byly původně umístěny na ohradní zdi hřbitova při kostele Panny Marie na Předhradí (dnešní náměstí Republiky).