Kostel Panny Marie Sněžné

Barokní kostel Panny Marie Sněžné je součástí komplexu bývalých jezuitských školních budov. Stavba vychází z prototypu jezuitského kostela s věncem kaplí kolem hlavní lodi. Přímým inspiračním zdrojem architekta chrámu byl kostel sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, dokončený těsně před započetím olomoucké stavby.

Výrazným prvkem zvlněného průčelí chrámu je monumentální portál s tordovanými sloupy, balkonem s balustrádou a kartuší s nápisem IHS. Portál zhotovil olomoucký kamenický mistr Václav Render. Interiér kostela má bohatou štukovou a malířskou výzdobu. Na klenbě kostela je nástropní malba od vídeňského malíře Karla Josefa Harringera. Mezi oltářními plátny bočních kaplí jsou mimo jiné dva obrazy od Jana Kryštofa Handkeho (s výjevy ze života sv. Františka Xaverského). Na barokní sochařské výzdobě chrámu se podílel olomoucký sochař Augustin Jan Thomasberger a Jan Sturmer z pruského Královce. Varhany jsou dílem kralického varhanáře Johanna Gottfrieda Halbicha z 1. poloviny 18. století.

Základní kámen ke stavbě kostela Panny Marie Sněžné byl položen v roce 1712. Kostel vznikl jako součást univerzitního komplexu jezuitských barokních budov. Autorem projektu je slezský stavitel Michael Klein z Nisy. Vnitřní výzdoba chrámu byla dokončena v polovině 18. století. Kostel sloužil až do roku 1778 univerzitě, poté se stal kostelem olomoucké vojenské posádky. Neradostným obdobím v historii kostela byly napoleonské války. Tehdy se jezuitské koleje využívaly jako kasárna a v chrámu bylo skladiště. Teprve v roce 1910 byla chrámu na zásah arcivévody Ferdinanda Karla d‘Este znovu vrácena původní funkce a byly v něm obnoveny bohoslužby. V letech 1916 – 1918 nechala vojenská správa interiér chrámu celkově zrestaurovat. V roce 1952 se posádkový kostel stal farním. V posledním desetiletí 20. století byly obnoveny fasády chrámu.