Konvikt

Tzv. starý jezuitský konvikt byl vybudován jako první z rozsáhlého komplexu barokních jezuitských staveb v letech 1660 - 1667 podle projektu olomouckého zednického mistra a stavitele Petra Schülera. Přilehlá kaple Božího těla vznikla v 1. polovině 18. století.

Součástí budovy konviktu je kaple Božího Těla. Jedná se o jeden z nejhodnotnějších církevních barokních interiérů na Moravě s bohatou malířskou a sochařskou výzdobou. Nástropní freska je dílem olomouckého barokního sochaře Jana Kryškofa Handkeho a přibližuje legendu o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v bitvě u Olomouce roku 1241. Tři monumentální alegorické sochy – Naděje, Láska a Víra – vytvořil sochař Filip Sattler. Dnes sídlí v budově barokního jezuitského konviktu, Umělecké centrum Univerzity Palackého. Pět kateder s uměleckým zaměřením využívá unikátní rekonstruované prostory této historické památky. Vedle poslucháren a ateliérů je zde k dispozici divadelní sál, filmový sál a výstavní prostory v podkroví budovy.

Jezuitský konvikt sloužil v průběhu staletí různým účelům, mimo jiné i Československé armádě. V devadesátých letech 20. století získala zchátralou budovu Univerzita Palackého a došlo k její celkové rekonstrukci.